Co je to tolerance?

Obrázek

Když o někom řekneme, že je tolerantní, co tím myslíme? A naopak, co máme na mysli, když o někom řekneme, že je netolerantní? Věřím, že téměř všichni chceme být nějakým způsobem tolerantní. Co to ale přesně znamená? Slovo "tolerovat" totiž může znamenat několik věcí. Proto můžeme velmi snadno narazit na nedorozumění a konflikt, když diskutujeme o tom, zda je někdo tolerantní, nebo ne.

Abychom tomu porozuměli, pojďme si rozlišit tři typy tolerance:

• tolerance vůči osobám
• tolerance chování 
• a tolerance k myšlenkám

První typ, tolerance vůči osobám, se také nazývá "občanská tolerance". Nebo, v dnešním jazyce, můžeme použít slovo "respekt". V tomto smyslu se k druhým lidem chováte dobře - s úctou - i když s nimi nesouhlasíte. Člověku je zde přiznána úcta, respekt a tolerance. 
A pozor. V původním slova smyslu můžete určitou osobu tolerovat pouze tehdy, když s ní máte nějaký nesouhlas nebo konflikt. Pokud s danou osobou nemáte žádný problém, nemáte na ní co tolerovat. Prostě se navzájem nijak nepřekážíte. 

Druhým typem je tolerance určitého chování. Tento typ se liší od prvního typu. Každá země na světě má nějaká pravidla, která určují, jaké chování je tolerováno a jaké už ne. Nakupování, řízení auta a skok z letadla s padákem jsou příklady chování, které je tolerováno (alespoň v mé zemi). 
Na druhou stranu krádež v obchodu, řízení pod vlivem alkoholu nebo vyhození někoho z letadla bez padáku jsou chování, která nejsou tolerována. Pokud se dopustíte některého z těchto nepřípustných chování, budete potrestáni. 

Třetím typem je tolerance myšlenek. První typ tolerance ( tolerance k lidem) znamená, že názory všech lidí by měly být zdvořile vyslechnuty. To však neznamená, že názory všech lidí mají stejnou hodnotu, užitečnost nebo míru pravdivosti. Některé názory a myšlenky jsou jistě moudřejší a lépe obstojí než slabé, pošetilé a nesmyslné názory a myšlenky. 
Stejně jako v případě tolerance osob, tolerovat myšlenku neznamená souhlasit s ní. Je to přesně naopak: nejprve musíte s danou myšlenkou nesouhlasit. Teprve pak se můžete rozhodnout: "Budu tuto myšlenku tolerovat, nebo ne?" Na druhou stranu, pokud s nějakou myšlenkou souhlasíte, není co tolerovat. Jednoduše s ní souhlasíte.

Hranice tolerance myšlenek

Prozkoumejme trochu více třetí typ: toleranci myšlenek a názorů. Jaké jsou hranice této tolerance? Které názory bychom měli tolerovat a ponechat jim prostor? A jaké myšlenky a názory jsou již za nějakou pomyslnou hranicí? Všichni máme nějaké osobní hranice tolerance k názorům, se kterými nesouhlasíme. Ale o tom teď nemluvím. Mám na mysli nějaký standard. Nebo nastavení společnosti jako celku. Prostě hledám odpověď na otázku: kde by ohledně tohoto měly existovat nějaké objektivní společenské hranice? Na základě čeho určujeme, které názory a myšlenky mohou být ve společnosti slyšet a které už ne?

Toto dilema nám pomůže osvětlit filozof Karl Popper a jeho popis paradoxu tolerance:

Neomezená tolerance musí vést k zániku tolerance. Pokud budeme neomezeně tolerovat netolerantní, pokud nebudeme připraveni bránit tolerantní společnost před útokem netolerantních, pak budou tolerantní zničeni a tolerance s nimi.

Touto formulací nenavrhuji, abychom vždy potlačovali projevy netolerantních filozofií; pokud jim můžeme čelit racionálními argumenty a udržet je na uzdě veřejným míněním, bylo by potlačování jistě velmi nerozumné. Měli bychom si však nárokovat právo potlačit je silou, bude-li to nutné, neboť se může snadno ukázat, že nejsou připraveni se s námi setkat na úrovni racionálních argumentů, ale začnou odsuzovat všechny argumenty; mohou svým stoupencům zakázat poslouchat racionální argumenty, protože jsou mylné, a naučit je odpovídat na argumenty pěstí nebo zbraní. 

Ve jménu tolerance bychom si proto měli nárokovat právo netolerovat netolerantní. Měli bychom požadovat, aby bylo každé hnutí prosazující netoleranci postaveno mimo zákon, a podněcování k netoleranci a pronásledování bychom měli prohlásit za trestné, stejně jako bychom měli prohlásit za trestné podněcování k vraždě, únosu nebo obnovení obchodu s otroky.

To znamená, že existuje určitá hranice. A názory za touto hranicí bychom jako společnost neměli tolerovat.  Stanovení této hranice nemusí být vždy snadné nebo jasné. I sám Karl Popper nabádá k opatrnosti a odmítá názor, "že bychom měli vždy potlačovat projevy netolerantních filozofií". 

Pokud se však jedná o nějaký názor/myšlenku s nebezpečnými vlastnostmi, pak je třeba být opatrný a zvážit, zda není tato hranice překročena. Karl považuje za nebezpečné následující vlastnosti:

• když někdo není ochoten nebo schopen obhájit myšlenky, které šíří, racionálními argumenty
• když někdo paušálně odsoudí všechny protiargumenty (bez jasného vysvětlení)
• když někdo zakazuje svým stoupencům naslouchat racionálním argumentům
• když někdo učí a povzbuzuje své stoupence, aby místo argumentů používali pěsti a/nebo zbraně

Na závěr bude užitečné poznamenat, že v jednotlivých zemích a kulturách jsou hranice tolerance myšlenek často nastaveny odlišně. A tato hranice se také v průběhu času vyvíjí a posouvá. Tato témata však otevírají mnoho dalších možností. Proto je nyní pro jednoduchost a přehlednost nebudeme rozvíjet. Věřím, že se jim budeme věnovat jindy.

Shrnuto a podtrženo, dobré vodítko pro všechny naše úvahy o toleranci může být jedno objasnění a jedno pravidlo.

Objasnění: Tolerovat člověka mohu pouze tehdy, když s ním mám problém, nesouhlas nebo konflikt. Pokud s ním nejsem v žádném takovém konfliktu, pak nemá smysl mluvit o toleranci této osoby. 
Podobné je to s myšlenkami. Pokud s nějakou myšlenkou souhlasím, nemám co tolerovat. Jednoduše s ní souhlasím. Ale když s nějakou myšlenkou nesouhlasím, pak teprve vyvstává otázka, zda je správné nebo špatné nechat tuto myšlenku zaznít - zda je správné nebo špatné ji tolerovat

Pravidlo: Tolerujte (respektujte) osoby za všech okolností tím, že jim prokážete úctu a zdvořilost. Tolerujte (dovolte) chování, které je morální a v souladu se společným dobrem. Tolerujte myšlenky, s nimiž nesouhlasíte - pokud nevedou k zániku tolerance jako takové. Přijímejte však pouze ty myšlenky a názory, které jsou opodstatněné, co nejvíce prověřené a solidní.

Inspirace a zdroje:

• Beckwith, Francis, and Gregory Koukl. Relativism: feet firmly planted in mid-air. Grand Rapids, Mich: Baker Books, 1998 (link)
• Paradox of tolerance, Wikipedia, Wikimedia Foundation, 19. 5. 2021 (link)
• The Paradox of Tolerance, STR Podcast (link)